sobota 4. října 2014

I'm back, bitches!


Long time no see, huh? Ale šáňa ještě nebouchejte, neboť ani já sám netuším, jestli a na jak dlouho mi tenhle "comeback" vydrží. Proč jsem vůbec přestal psát? No, řekněme, že za to může paradoxně jeden z důvodů, proč tento blog vůbec vznikl. Ach ta prokrastinace :D. Každopádně je tomu už půl roku, co to tady zelo prázdnotou, takže myslím, že je čas na pár updatů.

pondělí 31. března 2014

"Žavákova" moudra, vol. 1

Po delší době zdravím všechny čtenáře. Již nějaký ten pátek jsem tu nic nepublikoval, tak je načase to změnit. Původně jsem měl v plánu napsat svůj názor na současné dění na Ukrajině a Krymu, ovšem vzhledem k tomu, jak se nakonec situace vyvinula (a stále se vyvíjí), tak bude lepší, když to nechám být. Stejně bych to nemohl obsáhnout všechno.

Každopádně zpět k tomuto příspěvku. Dalo by se říct, že mou inspirací jsou statusy pár mých známých na Facebooku, kteří čas od času napíší nějaký svůj vlastní, skvěle promyšlený "citát", a očekávají ovace za to, jací jsou to skvělí filosofové. Tak také vymyslel jeden vlastní:

"Neexistuje špatné vyznání lásky, pouze vyznání lásky té nesprávné osobě."

sobota 8. února 2014

Dabing vs původní znění

Jak už jsem psal v tom krátkém článku o mně - jednou z mých hlavních zálib jsou filmy a seriály. Kromě jejich sledování tím myslím i diskutování o nich (k tvorbě jsem se zatím nedostal :D ) a to především na stránce, kterou zajisté každý filmový fanda v ČR zná - ČSFD.cz. Když totiž náhodou zavítám na diskuzi k nějakému filmu, mám celkem jistotu, že se tam dočtu stížností na český dabing. Já už tedy také pár let dávám přednost původnímu znění s českými nebo anglickými titulky (u pár výjimek i bez nich), ale přesto si myslím, že na náš dabing se nadává tak trochu neprávem a z jeho odpůrců je cítit nevděčnost.

čtvrtek 6. února 2014

(hořko)Sladká nevědomost

Určitě již každý z vás mnohokrát zažil situaci, kdy vám třeba váš známý něco vypráví a najednou se zarazí a řekne: "Nic, nic..." nebo "zapomeň na to". Taky při tom pak vždycky dostanete ještě větší chuť zjistit, co měl(a) na jazyku? A když se vám to po dlouhém přemlouvání konečně podaří, jste spokojeni s tím, co jste slyšeli? Nebo byste se raději vůbec neptali?

úterý 4. února 2014

Ničeho nelituji!...alespoň myslím...

Chybovat je lidské. To ví přeci každý. Ovšem s otázkou litování svých činů a mylných rozhodnutí už je to složitější. Je to také lidské? Nejspíš ano. Je to moudré? Těžko říct. Je to přirozené? No, teď už se k tomu začínáme pomalu dostávat... Kdysi jsem v jednom článku četl toto: "Nikdy nelitujte toho, co jste udělali, protože v tu chvíli jste to tak udělat chtěli.". Hezky řečeno, o tom žádná... Je to ale tvrzení, podle kterého bychom se měli řídit?

pondělí 3. února 2014

Poděkování za DESET TISÍC návštěv!

Zdravím všechny čtenáře i náhodné kolemprohlížející! Včera, to jest ke dni 2. 2. 2014, dosáhla návštěvnost tohoto blogu 10 000 - tedy za pouhý týden od svého založení. To je podle mě úctyhodný výsledek a zaslouží si zmínku. Pojďme si toto zdánlivě nicneříkající číslo přiblížit z pohledu seriózních statistik.

středa 29. ledna 2014

Přetvářka - snazší život či cesta do pekel?

Tentokrát nechme ironii být a pojďme si trošku zafilosofovat. Přetvářka... Známý český psycholog Zbyněk Vybíral ji ve své knize definuje jako "Změna výrazu tváře nebo chování podle dané situace. Přetváříme se jak chceme nebo si myslíme, že je to správné, slušné a vyžadované." Znamená to tedy, že tak činíme kvůli lidem kolem nás? Nebo se přetvařujeme kvůli sobě? A co když je přetvářka jen nástroj zbabělosti, protože si nechceme připustit, že lidé se prostě nedokáží skutečně změnit?

pondělí 27. ledna 2014

NÁVOD: Jak se "odmilovat"?

Je čas na trochu nadsázky ;-). Jako stálý odběratel časopisu Bravo a dychtivý čtenář portálu Zpovědnice narážím dnes a denně na desítky dotazů na rady, jak se vypořádat se zlomeným srdcem - jak se "odmilovat". Tyto prosby většinou pochází od náctiletých dívek a chlapců, kteří právě přišli o svou životní lásku a hledají cestu, jak se s tím vyrovnat. Rozhodl jsem se, že s využitím mých mnohaletých životních zkušeností napíšu všeobecný návod jak na to. Tak tedy:

Opráski sčeskí historje = Tuzemský Dolan?

Ti z vás znalí (českého) internetu zajisté v poslední době narazili na takový fenomének, který vznikl zhruba před rokem a rychle se stal natolik populární, že dokázal opustit virtuální prostor Facebooku a Tumblr a od minulého prosince si ho můžete pořídit i v knihkupectvích. Ano, mluvím o Opráscích sčeskí historje. Zjednodušeně kreslené komiksy parodující různé historické události v kontextu dnešní doby a za použití zkomolené češtiny se teď těší velké oblibě a kromě již zmiňovaného bestselleru je můžeme vidět i jako výstavu v Národním muzeu. A samotný tvůrce, skrývající se pod maskou svého protagonisty Zikmunda "Zmikunda" Lucemburského, užívající pseudonym "Jaz"? Ten je teď na vrcholu slávy. Ale proč jsou vlastně Opráski tak oblíbené? A jedná se vůbec o originální nápad, či jen chytře využitou inspiraci?

neděle 26. ledna 2014

Hudební (ne)vkus

"Co posloucháš za styl?" "Jaká je tvoje nejoblíbenější kapela?" "Taky nesnášíš Justina Biebera?"... Alespoň jednu z těchto otázek jste někdy určitě slyšeli. Jakou hudbu člověk poslouchá je ve společnosti bráno jako nedílná součást jeho osobnosti a svou nemalou roli to často sehrává i při seznamování. Ale opravdu na tom TOLIK záleží?


Teď budu mluvit trochu z vlastní zkušenosti. Uvažovat jsem nad tím začal vlastně až v nějaké třetí, čtvrté třídě na základce z jednoho prostého důvodu - tehdy to řešili všichni :D. Pamatuji si, že většina spolužáků ujížděla na rapu a hip-hopu, a kdo nebyl s nimi (včetně příslušného ošacení), tak byl automaticky "out". S postupem času a změnou škol už jsem tolik vyloženě vyhraněných zastánců určitého stylu nepotkával, ale na otázku, co člověk poslouchá a jací jsou jeho oblíbení autoři - na tu narazíte vždy.